Vlk
Ticho.... všude jen ticho. Jde jen slišet hlasité, avšak příjemné vytí vlků. Jsem v pokoji a koukám se do měsíce. Měsíční záře zasahuje do mého pokoje a prosvicuje jej. Skoro až se zdá, že mě hypnotizuje. Sejdu schody z druhého patra a vyjdu před barák. Měsíc mě zatahuje do temného lesa. Svěží vánek se mi probýrá vlasy, jako by se mi snažil něco říct. Větve stromů se najednou dali do hlasitého šumění, všude zní hlasité skřeky a zvuky zvířat. Cítím, jak mi kapka potu stéká po tváři a pak dopadá na zem. S dopadem kapky utichl celý les. Přede mnou oběví šedý vlk. S každým jeho krokem ke mě, sílí i mé dýchání. Ještě bych mohla utéct, ale nechce se mi. Ale proč? Koukám do jeho leskle hnědých očí, ale nevidím strach a bolest. Jeho oči mi přijdou klidné a přátelské, nikoli nenávistné. Vlk je téměř přede mnou a zastaví se. Co mám dělat? Mám utéct? Tyto otázky by se mi jindy honily hlavou, ale teď ne. Necítím strach, cítím se v bezpečí. Jeho oči mi připadají stejné, jako oči mého zesnulého nejlepšího přítele Koriho. Je to snad.....? S vytřeštěnýma očima natáhnu ruku a skloním hlavu k zemi. Náhle ucítím na ruce letmý dotek vlčí hlavy. Zvednu hlavu a podívám se do zavřených očí vlka. Najednou všude procitne silný vítr. Cítím, jak se mi chvějí záda a třesou nohy. Náhle se vlkovi oči otevřou a...... záře! To je jediné, co jsem viděla ještě před tím, než jsem se probudila. Cítím kapky potu, jak mi stékají po celém těle. Celá se třesu a motá se mi hlava. Pomalu se zvedám z postele, abych se šla napít. V hhlavě se mi motá tisíce myšlenek. Jdu chodbou, zastavím se před oknem a podívám se do něj. Venku uvidím šedého vlka. To jsem snad blázen? Zamyslím se. Vlk se na mě podívá a já mu hledím do očí. Do leskle hnědých očí, které mi chtějí něco říct. Najednou se vlk rozběhne do lesa, kde zmizí....Vlka nikdo nikdy nenašel, ale na Koriho hrobu se druhý den oběvil v kamenu vytesaný nápis, který tam dřív nebyl. Bylo tam napsáno "JSEM TU POŘÁD S TEBOU"
By: Mei! :)
